Výstava / Exhibition
Cesty k ženské emancipaci / In her own voice - Paths to women's emancipation
Návrh prostorově-výtvarného a grafického řešení výstavy / Exhibition design and graphic design
Náprstkovo muzeum v Praze
Výstava zachycuje vývoj ženské emancipace od pol. 19 století po současnost. Hlavním cílem kreativní myšlenky bylo najít symbolické, prostorové a grafické ztvárnění pro jednotlivá období. Stejně jako měly ženy v jednotlivém období jiné postavení ve společnosti, stejně tak se proměňuje i tvarosloví výstavy. Tým: Petra Pavelková, Viktor Slabý
V 19. století byly první snahy o rovnocennost mezi muži a ženami velice spletité a nejasné. Prostor je pojat jako labyrint, kde je hledání té správné cesty obtížné a které je zde symbolicky podtrženo zrcadlovými plochami, které přispívají ke složitosti hledání oné správné cesty. Každá z žen je zde zastoupena ve vlastní vitríně s dioramatem. Hlas každé z žen vychází z gramofonové hlásné trouby.
V období první republiky vznikají první snahy o narovnání vztahů mezi mužem a ženou, proto je tato sekce vyjádřena liniovou vitrínou. Zde si v návrhu hrajeme především se samotným rozmístěním prvků ve vitríně. Všech šest postav je zde ztvárněno jednoduchým dioramatem, které vtahuje diváka do role dané ženy. Např. stojan s notami a zavěšenou dirigentskou hůlkou s pozadím hlediště. Návštěvník je v tomto případě při prohlížení na místě samotné dirigentky a může si představit, jaké to je mít plný sál diváků. Hlasy jsou zde pojaty zábavnou, interaktivní formou, a to skrze dobová sluchátka. Tomuto období jsme symbolicky propůjčili zlatou barvu.
Období socialismu je tvarováno přísným komunistickým režimem, proto je celá část této expozice v pravidelném rastru, podtrženým charakteristickou červenou barvou. Most, jenž rozděluje období socialismu a období po roce 1989, je symbolicky ztvárněn ,,branou“, která diváka převede z jedné doby do druhé.
Období po roce 1989 nám uzavírá celou výstavu. Zde jsme věnovali pozornost především neukončenému tématu.
Ženy si mohou na konci celé výstavy přečíst na zrcadle statistiky současných nerovností a zároveň mohou na zrcadlo psát, a tak se samy stanou součástí výstavy a utvářejí další děj.
Prostor výstavy a grafické ztvárnění jednotlivých období se odlišuje několika prvky. Jednotlivé sekce a hlavní textové panely jsou odděleny barvami, které návštěvníka přenesou do daného období a dalším prvkem, který odlišuje konkrétní dobu, je postava ženy na hlavních infopanelech, která nás symbolicky provází celou výstavou a mění svoji vizuální podobu vůči dané éře. V kontextu s tématem výstavy se jedná o grafický prvek, který kompozičně doplňuje hlavní textové panely a zároveň má vizuálně-informativní charakter pro návštěvníky výstavy.
V 19. století je nosnou barvou textových panelů a popisků k exponátům neutrální barva hnědá. V období první republiky nás provází zlato-hnědá (jakožto symbol zlaté éry a nezávislosti Československa). Do éry socialismu návštěvníky přesune výrazná cihlově červená barva, která je svým politickým významem spojována právě s érou komunismu (barva levicových hnutí boje za sociální spravedlnost). Poslední barvou, která nás provede až do současnosti, ale zároveň ladí s prostorem posledního výstavního sálu, je barevný tón starorůžové.
Barvy jednotlivých období jsou navrženy tak, aby ladily jak s dobovým kontextem, tak aby ladily sobě navzájem.
Jako zajímavý prvek navíc je do grafiky navržen pattern ženského symbolu, který je použit v symbolu paragrafu a v pozadí postav.
Hlavní panel ke každému dobovému kontextu je tvořen třemi částmi: levá část panelu je určena pro dobové citace a fotografie, versus kontrast - symbol paragrafu (úryvky z občanského zákoníku, úryvek ze zákona o rodině, právní hranice, absurdní výroky a další). Středová část je vyhrazena pro úvodní text k dobovému kontextu. Pravá část spolu s postavou ženy informativně znázorňuje časový rozsah daného období.
